4.den treku - Výstup na nejvyšší horu Etiopie

Vycházíme ve 4.30 za tmy. Když začíná svítat, jsme už vysoko v horách. Zpáteční cestou mě překvapilo, jak velké převýšení to vlastně bylo. Cesta je krásná. V 9hodin jsme pod vrcholem. Zbývá posledních 150 výškových metrů lezení. Hodně dýchám, ale užívám si to. Celou cestu nás doprovází skupina místních kluků s pivem, colou, termoskami s čajem a kávou. Vylezou s námi až nahoru po skalách. Jsou skoro bosí.  Pořád mi chtějí pomáhat a já je odháním. Jejich péče mě ruší. 

Nahoře si od nich kupujeme stylově kávu. Je studená a... slaná. Na tu chuť nikdy nezapomenu. Kluk se tváří, že je to takhle v pořádku. Potřebujeme přeci minerály, no ne? 

Vzpomínám na maminku, když mě v mých 5 letech vytáhli s tátou na Baranec v Západních Tatrách. Seděly jsme nahoře vedle sebe, a maminka mi povídá: "Dobře se dívej, Helenko, odtud vidíš svět tak, jak ho vidí ptáci. Za tu námahu to stojí."  I já jsem tuhle větu mnohem později použila pro svoje děti, ale nevím, jestli to v nich zanechalo tak silný účinek, jako ve mně. Ono je to celkem jedno. Každý z nás má jinou motivaci, proč má hory rád a vrací se do nich. 

Sportovci a horští dobyvatelé kolem mě už mají vyfoceno, posilněno, tak honem zase dolů. Vyplatilo se přivstat si, kolem 11 se začínají převalovat mračna a zakrývat výhledy. 

Cestou dolů už mám téma, které mě 100% zaměstnává. Vypadá to na zánět šlach v kotnících. Každý krok bolí tolik, že podívat se na cokoliv z nadhledu je nadlidský úkol. Kromě toho si ještě nechci nechat ujít příležitosti k focení nádherných scenérií, vesnic a políček položených extrémně vysoko v horách. 

Schyluje se k dešti, na protějším svahu berou lidé na záda těžké snopy s obilím a sprintují s nimi dolů k vesnici. Prý denně vypijí 6 litrů obilného piva, aby tu dřinu vydrželi. Ženy i muži. To by mě zajímalo, jestli jsou tímhle dopingem odkojení i nejlepší etiopští běžci - olympionici. Řídký vzduch - to se ví... ale co když za tu rychlost může to jejich pivo? No jo, asi ne. 

Do tábora přicházíme za deště, ale naštěstí ještě před průtrží. 1350 metrů nahoru a zase dolů nám trvalo 9,5 hodiny.