4.den treku - O čem to celé vlastně je...

Ráno se probouzím oteklá jako meloun. Úplněk a vysoká nadmořská výška ukazují svou sílu. V noci se mi sice zdál krásný sen, jak tančím na slaměnkových pláních s vílou v oranžových šatech snědé pleti, ale ráno si jako  lehkonohá nyala vůbec nepřipadám. Před odjezdem jsem si v duchu malovala, jak bude jednoduché se v té výšce napojit na přírodu, její strážce, velké duchy minulosti  (těšila jsem se, jak pokecám s králem Šalamounem a královnou ze Sáby), ale nic z toho se neděje. Horám jsem úplně šumák. Lhostejnost. To je to slovo, které mě uklidnilo natolik, abych se mohla přes svá původní očekávání přenést. A došlo mi, konečně, že je to celé jen a jen o mně. A o nás dvou. Panu O´Bludovi je srdečně jedno, že vypadám jako obluda. Hlavně, že máme pořád dobrou náladu. Tu si fakt nenecháme nějakými tělesnými dočasnými potížemi zkazit. 

Nicméně za chůze těmi slaměnkovými pláněmi, nad kterými jsem minulou noc tančila, pod nejvyšší horou Bale Tullu Deemtu /4377m.n.m./ spouštím meditaci sebeléčení. Své vědomí spojuji s jádrem Země a s vesmírem, rozšiřuji ho do nekonečných dálek a v tomto bezpečném veleprostoru se věnuji mikrosvětu svých buněk lymfatického systému, krevního oběhu, jater i ledvin. Snažím se, aby se mé tělo dokázalo přizpůsobit podmínkám prostředí, ve kterém zůstává cizincem. No, nebudu napínat, nedokázalo. 

Když jsme přišli na tábořiště u jezera Garba Guracha, bylo mé tělo unavené úplně stejně, jako těla ostatních. Dokonce tak unavené, že jsme se dobrovolně rozhodli nejít na další vycházku na výhledový vrcholek a užít si společného vaření. A zde jsem objevila další "Ameriku": do vyšších nadmořských výšek si nikdy nebrat předvařenou rýži! Nedá se to uvařit! Šetříte plynem a vodou, a rýže/ dle návodu uvařená za 10min/, je tvrdá i po 20ti minutách varu. Vyřešila jsem to velkou porcí osmažené slaniny. Nedovařená zrnka rýže pak do žaludku klouzala celkem snadno. A hle! Ani toto nám nezkazilo náladu. Jsme fakt dobřííííííí!!!!!