GONDAR

Ráno přijíždí autobus až k tábořišti, kupodivu přesně. Loučíme se s našimi průvodci a darujeme jim vše, co si myslíme, že by se jim mohlo hodit. Trička, ponožky, starou karimatku, léky, sladkosti pro děti... a pak odjíždíme za teplou postelí a sprchou, zatímco oni za další skupinou turistů, které budou doprovázet na jejich cestě snů, v noci spát zabalení jen do deky v mrazu a řešit jejich bolístky. Kolikrát ročně asi tak vystoupí na Ras Daschen? To jsem se jich nezeptala. ...

Do Gondaru přijíždíme natolik brzy, že ještě stihneme malou prohlídku centra města. V místní cukrárně si objednáváme avokádovou pěnu, pak mangovou pěnu a pak tříbarevné  smoothie  z avokáda, manga a jahod v barvách národní vlajky. 1/2 litru za 25 birrů, což je asi 22Kč. Myslela jsem, že prasknu, ale když ono to bylo taaaaaak dobré! K tomu bábovku a ještě nějaké místní lákavé sladkosti z piškotového těsta. 

Druhý den ráno nás čeká prohlídka Fasiladasova paláce, zbytků středověkého sídla velkého etiopského vládce. Je zase víkend a do Gondaru v noci přijelo asi hodně autobusů s fotbalovými fanoušky z Addis Abeby. Všude potkáváme mladíky v žlutočervených dresech skandujících vítězné pokřiky. Do areálu paláce mají místní vstup zdarma, takže žluťásci jsou absolutně všude. Místo palácových ruin pozoruju je. Jsou úplně jiní, než vesničani v horách. Mají vlasy přebarvené na blond, selfie tyče, super mobily, extravagantní boty, zlaté řetězy na krku... koho mi to jenom připomíná???

A tak v rozlehlém parku a areálu, se mi kromě ještěrky, pestrobarevného holuba a vtipné cedule k toaletám, povede jen pár snímků bez žlutočervených kobylek. 

Radši jdeme na kávu. Kávový obřad nabízí každý obchod a stánek se suvenýry. Sice tomu chybí ta část, kdy se káva tluče v dřevěném hmoždíři, ale i tak je to pěkné zastavení v hemžení města. Přisedá si k nám muž, nejspíš manžel paní, která ve stánku prodává, a představuje se jako Honza. Honza? To je přeci české jméno, jak jste k němu přišel? Domnívala jsem se, že třeba jeho otec byl u nás na studiích... Ale ne. Prý  má kamaráda Romana, který je moc vysoký a hodně kouří, a ten mu dal tohle jméno. Jak se ukázalo, Romana zná v Gondaru každý. Kdykoli jsme řekli, že jsme z Česka, následovala protiotázka... Znáš se s Romanem? Tajemného Romana nám rozklíčoval až náš skromný a báječný průvodce Tonda, který ho zná taky. Je to průvodce od konkurenční cestovky, který pobývá víc v Africe, než v Česku :-) A je po záhadě. 

Odpoledne přejezd na letiště, kde kávový obřad i s vykuřováním pryskyřicemi a bylinami provozují přímo v letištní hale. 

Po přistání v Istanbulu rozloučení se starým letištěm opuletní hostinou v našem oblíbeném podniku Turkish cousine. Žádné příště už nebude, za měsíc se otevírá nové letiště za městem a tohle prý srovnají se zemí...