Na svítání jsme už čekali. Vůbec ne z romantických důvodů. Ono vydržet ve spacáku 12 hodin není teda nic moc. Oškrabali jsme jinovatku ze stanu a během vaření snídaně jsme čekali na slunce. Tak TOHLE je Afrika. Pan O´Blud se tvářil statečně, ještě nepřišel ten správný čas přiznat, že v noci mrznul jak pes.

Moc ráda bych se pochlubila perfektním snímkem etiopského vlčka /Canis simensis/. Ale nemám ho. Vlky samotáře jsme vídali, jenže byli moc daleko a naše foťáky jsou na ně krátké. Povedlo se mi ho natočit, film přiložím později.

Číňani chtějí dobýt Afriku. Proto se za jejich peníze buduje obrovský přístav v Džibuti a odtud dálnice do Addis Ababa. Ale to jen tak na okraj. U města Adama sjíždíme z dálnice /dál už ani zatím nevede/ a konečně je na co koukat. Projíždíme městečky a vesnicemi, míjíme obilná pole. Někde lidé sklízejí ručně, někde vidíme kombajny. Žně tu...

Hned ráno po snídani jsme vyrazili na údajně největší trh pod širým nebem v celé Africe, Merkato. Prý má 60km2, konce nedohlédneš, takže neuvěříš.

Všechno je jednou poprvé. Tentokrát moje premiéra spočívala v tom, že jsme jeli s panem O´Bludem poprvé sami ( po 25ti letech společného života), poprvé do hor kolem 4000m.n.m. a ještě navíc poprvé na horský přechod. Takže čistý hattrick. Co se balení týče, byla bych sbalená za hodinu, protože už za ty roky vím, co všechno se mi do...